Malbork

Křižácký hrad Malbork (dříve Marienburg, nebo Marienborg), rozkládající se na břehu řeky Nogat, je dominantou okresního města Malbork ležícího na severu Polska v Pomořském vojvodství. Gotické obranné tvrze zaujímají plochu více než 250 000 m². Hrad se skládá ze tří samostatných částí: Dolního, Středního a Horního hradu, které jsou vzájemně propojeny a chráněny vnějšími hradbami. Dolní hrad je vůbec nejstarší a sloužil jako součást obranného systému. Nachází se zde zbrojnice, bašty, gotické domy, ale i kaple sv. Vavřince. Součástí Středního hradu jsou reprezentační prostory, jako je přijímací síň a palác velmistra řádu, rytířské sály a hostinské pokoje. Nejmohutněji opevněný Horní hrad se pyšní vzácnou klenotnicí. Na jeho nádvoří stojí hluboká hradní studna. Hrad má několik světových prvenství – je největší gotickou a zároveň největší stavbou z cihel.

Řád německých rytířů zahájil stavbu hradu asi v roce 1274. Původní opevněný klášter řádu přerostl v majestátný hrad poté, co sem roku 1309 z Benátek přesídlil velmistr řádu, kde sídlil až do roku 1457. Po celou dobu byl Malbork hlavním městem křižáckého státu.

Velmistrovo sídlo nebylo nikdy dobyto, a to ani během obléhání polsko-litevskými vojsky pod vedení krále Vladislava II. Jagellonského po bitvě u Grunwaldu (1410). Tato bitva je zde každoročně rekonstruována.

Během třináctileté války hrad koupil král Kazimír IV. Jagellonský (1457). Řád německých rytířů neměl v té době k dispozici dostatek peněz na zaplacení námezdné posádce českých žoldnéřů vedených hejtmanem Oldřichem Červenkou a řád dal hrad i s okolním městem vojákům do zástavy. Ti poté Malbork prodali králi Kazimírovi za 190 tis. uherských zlatých včetně dalších křižáckých hradů v Tczewu a Iławě. Červenka za odměnu obdržel několik menších hradů a úřad. Díky tomu mohl král Kazimír slavnostně vjet do Malborku, naopak velmistr Ludwig von Erlichshausen byl nucen přenést sídlo Řádu do Královce (Königsberg, Kaliningrad).

Do roku 1772 byl hrad jednou z rezidencí polských králů. Během válek se Švédskem byl Malbork poškozen a ta samá situace nastal při dělení Polska a za napoleonských válek.

Na počátku devatenáctého století padlo území severního Polska pod nadvládu Pruského království, které se výrazně zasloužilo o přežití středověkého hradu, neboť Prusové jej vnímali jako součást říšské tradice. Rekonstrukce byly zahájeny v roce 1817. Od r. 1877 byl hrad prakticky kontinuálně opravován až do roku 1945.

Smutný osud potkal Malbork během druhé světové války. Po nástupu nacistů k moci se Malbork stal jedním z NS-Ordensburgen (národně socialistický řádový hrad) a sloužil jako výcvikové středisko pro Hitlerjugend a Bund der Deutsche Mädel. Během bitvy, ve které hrad odolával Rudé armádě po více než dva měsíce, byla téměř polovina veškerých staveb nenávratně zničena. I přesto je dodnes považován za jedinečnou ukázku evropské obranné architektury a od roku 1997 je zapsán na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.