Bitva u Montgissardu

Příští týden si budeme připomínat památku bitvy u Montgisardu, která se odehrála 25. listopadu 1177 mezi armádami Ajjúbovců a království Jeruzalémského. Šlo o jednu z mnoha šarvátek mezi křesťany a muslimy, která ovšem při troše štěstí, rozhodnosti a strategického plánování mohla zajistit definitivní nadvládu křesťanů nad Jeruzalémem.

Na podzim roku 1177 zahájil Saladin invazi do křesťanského království v Jeruzalémě. V čele na svou dobu enormně velkého vojska nečekaně vytáhl z Egypta, vyhnul se templářskému kontingentu u Gazy a pokračoval v tažení na Askalon. Skutečné počty bojovníků lze v současné době pouze odhadovat. Na křesťanské straně se doboví kronikáři zabývají pouze počtem rytířů a nezohledňují počet pěchoty a Turkopolů*. Jen z počtu mrtvých a zraněných je zřejmé, že na bojišti bylo přítomno více mužů, než jen 375 rytířů. Pravděpodobný počet bojeschopných mužů se blíží číslu 12 000. Stejně nejisté jsou i počty jejich muslimských protivníků. Vilém z Tyru odhaduje počet Saladinových bojovníků na 26 000, zatímco anonymní kronikář píše o 12 000 tureckých a 9 000 arabských vojácích.

Podle anonymního křesťanského kronikáře ze severní Sýrie zpráva o Saladinově invazi uvrhla Jeruzalém do zoufalství. Král Balduinem IV. měl pouhých 16 let, navíc byl sužován pokročilým stadiem lepry. Neměl žádné vlastní bitevní zkušenosti a jeho nejzkušenější vojenský velitel Humphrey de Toron II. byl vážně nemocen. Králi, kterého doprovázel Renauld z Châtillonu**, se podařilo pár sty rytíři svého dvora dorazit na poslední chvíli k obraně Askalonu, zhruba dvě hodiny před jeho obležením muslimy. Do Ascalonu přišel i velmistr řádu Templářů Odo ze Saint-Amandu s 84 rytíři.

Saladin se rozhodl Ascalon nedobývat, pouze zde zanechal část své armády jako blokádu křesťanských vojáků a pokračoval v tažení na Jeruzalém. Cestu na Svaté město měl nyní zcela volnou. Odříznutý Balduin se však projevil jako rozhodný a strategicky uvažující velitel. Podařilo se mu tajně vyslat posla k Templářům v Gaze s příkazem, aby zaútočili na týl muslimského vojska a pokusili se prorazit blokádu Ascalonu. Jakmile to Templáři zaútočili, provedl výpad z Askalonu i král a společnými silami muslimské vojsko zlikvidovali.

Královské vojsko společně s Templáři se pak pustili do úporného stíhání Saladinovy hlavní armády, která postupovala ve směru na Jeruzalém. Samotný Saladin si byl jistý tím, že bezmocný král Balduin je izolován v Ascalonu. Z týlu neočekával žádné ohrožení a soustředil se na co nejrychlejší dosažení cíle. Právě jeho jistá bezstarostnost způsobila, že jednotky nepostupovaly stejným tempem a neposkytovaly si vzájemnou podporu. Svou roli sehrálo i vlhké a studené počasí, které vytvořilo v poušti bláto, ve kterém se velbloudí karavany přepravující zbraně a zásoby pohybovaly velmi obtížně.

Saladinova armáda byla napadena ze zálohy 500 královskými rytíři a Templáři 25. listopadu u hradu Montgisard, nedaleko pevnosti Ramla. Útok křesťanů byl nečekaný a zaskočení muslimové začali v panice utíkat, když rytířská jízda vedená Renauldem z Chattilonu rozrazila saracénský zadní voj. Do boje zapojily další křesťanské oddíly, které přispěchaly královským na pomoc a začala nelítostná řež probíhající až do západu slunce. Saladinova osobní garda mamlúckých bojovníků bránící svého velitele byla pobita do posledního muže. Sám Saladin se vyhnul zajetí pouze tím, že podle legend osedlal závodního velblouda a prchal zpět do Egypta. Balduin jej pronásledoval až na Sinajský poloostrov, ale nepodařilo se mu ho dostihnout.

Sám král Balduin bojoval s ovázanýma rukama, aby zakryl své malomocenství. V bitvě se projevil jako pravý bojovník a nejstatečnější hrdina, jaký kdy nosil Jeruzalémskou korunu.

Saladinovi se po týdnu stráveném na útěku podařilo dostat do Egypta. V bitvě ztratil 9/10 svého vojska, včetně těch nejelitnějších jednotek.

Balduin nechal jako upomínku vítězství nad Saracény vybudovat benediktinský klášter zasvěcený sv. Kateřině Alexandrijské, v den jejíhož svátku se bitva odehrála.

* Žoldnéř muslimského vyznání bojující na straně křesťanů.

** Renauld je pozoruhodnou postavou křížových výprav a budeme se mu věnovat v některé dalším povídání.